Hanzálek: Na severu jsou lidé víc odolnější

F r ý d e k-M í s t e k - V letošním létě se mládežnický tým trenérů MFK Frýdek-Místek rozšířil také o profesionálního trenéra brankářů. Tím se stal Josef Hanzálek, který naposledy působil v jihomoravském klubu 1. SC Znojmo. Trenéra Hanzálka jsme po nějakém čase pobytu u nás vyzpovídali a zde přinášíme zajímavé povídání.

Zkusme se vrátit ještě o pár měsíců nazpět. Jak vůbec došlo k tomu, že se tvá trenérská cesta dostala až tady k nám, na sever?
Když to shrnu, tak je to de facto vše práce Romana Vojvodíka, který ve Frýdku začal od léta vykonávat funkci šéftrenéra mládeže. Romana znám z jeho působení ve Znojmě, kde nějaký čas dělal u druholigového áčka asistenta trenéra a já tam působil v roli trenéra brankářů. Pak Roman ze Znojma odešel, a když se mi po nějakém čase znovu ozval, přišel právě s nabídkou úzké spolupráce. To, že jsme se nakonec domluvili, ale nebylo otázkou jednoho dne. Chtělo to svůj čas, spoustu hodin jsme strávili na slaďování všeho, přeci jen není obvyklé, aby trenér brankářů se stěhoval z jedné strany republiky na druhou. Mě však spolupráce s Romanem hodně lákala. Navíc na mě hodně zapůsobilo zdejší prostředí. Když jsem se tu přijel párkrát podívat, byl jsem ze zdejšího prostředí a hlavně tréninkových podmínek doslova nadšený. Tohle mi určitě k rozhodování hodně pomohlo. Navíc jsem byl ve Znojmě delší čas, něco mi říkalo, že je prostě chvíle na nějakou změnu.

Říkáš, že na tebe zapůsobilo zdejší zázemí a podmínky, které frýdecko-místečtí mládežníci k přípravě mají. Co na tebe zapůsobilo asi nejvíce?
Podle mě je tady jedno z nejlepších středisek, které jsem kde v republice měl možnost spatřit. Když to ale srovnám se Znojmem, tak ten rozdíl je velmi markantní. My jsme tam měli strašný problém s plochami, museli jsme jezdit do okolních vesnic. Mládež tam má jednu malou umělku a jedno hřiště, kde se nejen hrají všechna mládežnická utkání, ale kde vlastně všichni mládežníci i trénují. V tomhle je to ve Frýdku na fantastické úrovni. Teď se mi zrovna vybavuje chvíle, kdy jsem tady jednou dojel za Romanem a on mi šel ukázat třeba místnost s tréninkovými pomůckami. Tam mi při pohledu na všechny ty věci, které může trenér brankářů využívat, doslova spadla čelist. Vždyť jsem tu tři měsíce a já všechny ty pomůcky nedokázal ještě ani použít. Tolik jich tam je. A k tomu si vezměte třeba další věci jako regeneraci. Vždyť ti kluci ji mají tady doslova u kabiny. My museli ve Znojmě docházet do městských lázní, mládež regeneraci neměla vůbec žádnou. Prostě je to tu nádherné.

JOSEF HANZÁLEK

Josef Hanzálek udělal první fotbalové krůčky v Hlubokých Mašůvkách na Znojemsku. Zde však nezůstal dlouho a zamířil do tehdejší Rudé hvězdy Znojmo, kde prošel všemi kategoriemi až do A-týmu, který v té době hrával druhou nejvyšší fotbalovou soutěž. Nakoukl do ní už jako úspěšný dorostenec, který pro Znojmo vychytal postup do dorostenecké ligy. V druhé lize kryl záda Vítězslavu Trmalovi. Jeho profesionální kariéru poté bohužel zastavilo zranění. To však neznamenalo na dobro konec s fotbalem. Josef chytal deset let za Únanov a poté přišla nabídka dělat trenéra brankářů v 1.SC Znojmo FK. Byl tak u historického úspěchu klubu, postupu do do první ligy v roce 2013. Pod svým vedením měl mimo jiné Vlastimila Hrubého, který je nyní jedničkou v prvoligovém Jablonci.

Ve Stovkách působíš tedy více než tři měsíce, to už je doba, kdy můžeš srovnat a říct, jak moc a v čem nejvíce se liší práce s profesionálními brankáři a naopak s prací kolem mládežnických talentů?
Asi se shodneme v tom, že u té mládeže je to taková specifická práce. U těch mužů to bylo nastaveno tak, že jsem měl naprostou jistotu, že když mám čtyři gólmany, tak mi všichni na ten trénink přijdou. U těch mladých kluků je to různé. Pro ně je tu bohužel ještě ten fakt, že mají navíc své koníčky, školu a další věci. Jejich omluvy jsou nečekané z hodiny na hodinu, takže kolikrát je to pro trenéra nemilé překvapení, jelikož se na tu práci předem připravujete a rázem je to vše jinak. Ale nechci, aby to teď vyznělo tak, že bych si na toto stěžoval, to ne. Spíš to říkám tak, jak tomu někdy je a v tom vidím právě ten největší rozdíl mezi práci s muži a mládeží.

A můžu se zeptat, jakou brankářskou kvalitu jsi ve Stovkách našel?
Na tohle jsem se sám sebe ptal, když jsem zde přicházel. Hodně mě zajímalo, jak na tom frýdecko-místečtí kluci vůbec jsou. Ještě v minulé sezoně, když jsem se byl ve Frýdku za Romanem podívat, tak zdejší devatenáctka se sedmnáctkou hrály ligový zápas se Spartou Praha. Nechci teď pochlebovat, ale tehdy na mě strašně zapůsobil Jeňa Málek, který chytal za ty mladší. Hned jsem na Romana Vojvodíka juknul, že tohle je pro mě brankář, který o sobě v budoucnu dá ještě hodně vědět.

Teď tě možná překvapím, možná tuhle informaci i víš. Narazil jsi na jméno Honzy Málka a jeho talent. On právě Honza si před nějakým časem procházel obdobím, kdy se pral s otázkou, zda s fotbalem skončit či neskončit. Z toho je zřejmé, že právě u mládeže může o jejich další kariéře rozhodnout i maličkost…
S tím plně souhlasím. Můžeme se teď chvástat tím, že to děláme lépe než ti předešlí trenéři, ale vše podle mě je v tom přístupu ke klukům. I nám se teď stalo, že se nějací hráči zkrátka nechtěli vůbec do Frýdku vrátit. Ale v tomto bych se teď nerad pitval, to mi ani nepřísluší. Myslím si, že se všemi gólmany, se kterými ve Frýdku pracuji, tak máme společně vytvořený vřelý a kamarádský vztah. Stále se ale po té lidské stránce poznáváme, přeci jen tři měsíce není tak dlouhá doba. Když se ale vrátím k tomu, co ses mě ptal před chvílí, tak musím uznat, že jsem kvalitou místních brankářů opravdu mile překvapen. Jsou tu hodně talentovaní kluci, a to myslím už od žákovské kategorie. I proto nemám vůbec strach, že by si Frýdek nedokázal vychovávat do áčka své brankáře.

Pokud na chvíli můžu od fotbalu odbočit. Ty nejen, že jsi naposledy působil na jižní Moravě ve Znojmě, ty ses tam i narodil a vyrůstal. Není ani tajemstvím, že nátura lidí z jihu je zcela jiná, než u nás tady v tvrdé realitě severní Moravy. Jak vůbec na tebe působíme, jako na Jihomoravana?
Je to podle mě dáno asi těmi podmínkami, které u vás na severu jsou, ale na mě působíte tak, že jste více odolnější. Že jste takoví zabejčelí, až zatvrzelí. Nechci tím nás Jihomoravany nějak očerňovat, ale podle mě jsme větší plačky.

Ale zase se o vás říká, že jste velmi pohostinní lidé…
To asi tak je, ale pozor, já jsem se tady vůbec nesetkal s někým, s kým bych měl nějaký problém. Ba naopak. I tady jsou lidé pohostinní a velmi kamarádští. O uplynulém víkendu jsem poprvé nastoupil do brány za Lískovec a v kabině se na mě nikdo nedíval jako na nějakého vyvrhela. Hned mě kluci vzali za svého.

Vzpomněl jsi tvou premiéru v lískoveckém dresu. Co k ní?
Pro mě chytání stále velmi příjemný relax. Když jsem působil ve Znojmě, tak jsem chytával za Dyji, kde působilo spoustu mých věkových vrstevníků. Hráli jsme všichni pro zábavu, po zápase se šlo zkrátka na pivko. Na mě Lískovec působí úplně stejně. Jsou tu sice mladší kluci, ale je to taková pohoda a jak jsem již řekl, pro mě relax. Sice už mám věk na to, že to tělo už sem tam někde pobolívá, ale to srdíčko mi při tom fotbale zaplesá.

TOPlist