Prepsl: Věřil jsem, že přes penalty Spartu porazíme

Brankář Ondřej Prepsl je jedním z těch, kteří si můžou říct, že od slavných hráčů pražské Sparty gól nedostal. V rozhovoru s naším bývalým gólmanem se vracíme o dvanáct let zpátky, kdy Valcíři před napěchovanými Stovkami pořádně potrápili v národním poháru vicemistra republiky.

Aby v létě roku 2008 dorazila do frýdeckých Stovek slavná Sparta, museli se tehdy „třetiligoví“ Valcíři proklestit dalšími dvěma koly v Poháru ČMFS. A hned na úvod jsme mohli tvrdě narazit. Soupeř z Velkých Karlovic nás totiž notně potrápil, naštěstí se ale v závěru prvního poločasu dokázal trefit obránce Michal Švrček, takže jsme se pak ve 2. kole mohli těšit na druholigové Vítkovice.

Souboj s regionálním rivalem přilákal do Stovek více jak tři tisíce fanoušků, kteří viděli šest branek. Za Valcíře se tehdy trefili Staněk, Husárik, Zmeškal a Němec. Lipina porazila ostravský celek po zásluze 4:2, zkrátka motivace zahrát si proti Pražanům byla opravdu velká.

A pak to přišlo. V září 2008 se naši fotbalisté postavili proti „rudým“, pardon, vlastně proti „žlutým“.

Ondřeji, jak vzpomínáš na tento zápas? Co se ti dnes zpětně vybaví?

Určitě je to jedna z nejhezčích vzpomínek, kterou mám ze své fotbalové kariéry. Vzpomínám si, že klub tím možným zápasem žil už někdy v červnu, kdy mě, Michala Švrčka a Radima Husárika, oslovoval z Baníku Ostrava. V té době se už totiž věděl pavouk a vědělo se, že když porazíme Velké Karlovice a pak Vítkovice, tak že budeme hrát proti Spartě. I tato možnost hrála v našem tehdejším rozhodování roli.

Byli jste před zápasem hodně nervózní?

Bylo mi dvacet let, věděl jsem, že přijde spousta lidí a že na takový zápas můžu vzpomínat celý život, takže nervózní jsem určitě byl. Nervozita kulminovala, když jsem přišel před zápasem na stadion. Sparťani se zrovna vraceli z prohlídky hřiště a já míjel Tomáše Řepku, Jardu Blažka a další. V ten moment mi nebylo úplně nejlíp.

Byl trenér Látal motivátorem? Vybavíš si ještě, co zaznělo krátce před utkáním za pokyny?

Trenér Látal je určitě velký motivátor, ale myslím si, že před takovým zápasem nebylo třeba nikoho speciálně motivovat, spíše na nás apeloval, ať si to všichni užijeme.

Dnes se vlastně můžeš chlubit tím, že ti Pražané nedali gól...

Tak ona je spousta velkoklubů, od kterých jsem nikdy nedostal gól, ale je pravda, že Sparta je vlastně jediná, proti které jsem chytal (smích).

Branku ti nedal ani Bony Wilfried, který pak šel kopal do Anglie...

Jestli si dobře pamatuju, tak se Wilfiried k ničemu nedostal, na což určitě dobře vzpomínají tehdejší obránci. Ještě si vybavuji, že za ně hrál i slovinský útočník Pečnik, který o dva roky později nastoupil na mistrovství světa v Jihoafrické republice. V zápase, tuším, nastřelil břevno, takže jsem měl i štěstí.

Utkání dospělo k penaltovému rozstřelu. Když se koukneš na ten sestřih penalt...můžeš okomentovat každou z nich?

Nejprve bych chtěl říct, že tím, že jsme to zvládli až k penaltám, tak jsem moc věřil, že přes Spartu postoupíme. Před penaltovým rozstřelem mi tehdy Petr Jursa dal nějaké rady. Já jsem se rozhodoval jinak a dopadlo to, jak to dopadlo. U první penalty, kterou kopal Slepička, jsem si na míč sáhnul, potom už jsem ani jednou stranu netrefil. Pamatuji si, že od té doby začala moje série nechycených penalt, která ve Frýdku trvala několik let. U nás Švrk (Michal Švrček) bezpečně proměnil, Cabimu chybělo bohužel pár centimetrů a u Martina Uvíry si vzpomínám, že když se do klubu po 6-ti letech vrátil, tak jsme mu mohli s radostí oznámit, že jsme ten míč našli (smích).

Vybavíš si, zda jste si během těch penalt stačili něco říct s Jardou Blažkem?

Myslím, že jsme si před rozstřelem popřáli štěstí a po zápase nám všem gratuloval k výbornému výkonu.

Sparta, stadion Stovky, vyprodané ochozy... asi nezapomenutelný zážitek do konce života?

Musím říct, že to tak určitě je. Hrát před tolika lidmi a v takové atmosféře, se jen tak každému hráči nepoštěstí a zpětně jsem strašně rád, že se nám za tu dobu, co jsem v klubu působil, ještě párkrát podařilo Stovky naplnit.

Dnes jsi profesionálním trenérem v Akademii. Určitě bys byl potěšen, kdybys jednou v podobném utkání viděl svého svěřence?

Každému bych přál minimálně takový zápas si zahrát, ale tím, s jakou pracuji kategorií, mají kluci před sebou ještě dlouhou cestu. Za sebe musím říct, že dělám vše proto, aby tomu tak bylo.

Se svými kamarády vedete v letních měsících brankářský kemp. Jak to vůbec vypadá s jeho uspořádáním letos a mají děti možnost se ještě přihlásit? Pokud už ne, tak kde si mohou zjistit informace pro následující rok?

S Jirkou Hlaváčem a Davidem Hampelem uspořádáme letos letní kemp už potřetí. Přípravy na něj jsou v plném proudu, samozřejmě se bude vše odvíjet od zdravotní situace u nás. Troufnu si říct, že jsme připraveni na všechny varianty. K dnešnímu dni nám zbývají poslední tří místa, a to hlavně proto, že jsem se rozhodli kapacitu navýšit. Všechny potřebné informace jsou na našich stránkách www.brankarskaakademie.cz, nebo na facebooku, či instagramu Moravskoslezské Brankářské Akademie.

3. kolo Poháru ČMFS

Fotbal Frýdek-Místek – AC Sparta Praha 0:0 (1:4 na penalty)
Rozhodčí: Paták – Kordule, Chytil. ŽK: Zmeškal, Prepsl - Vacek. Diváci: 10 280. Penalty proměnili: Švrček – Slepička, Kučera, Kladrubský, Kisel. Penalty za domácí neproměnili: Cabák a Uvíra.
Frýdek-Místek: Prepsl – Uvíra, Prokeš, Staněk, Švrček – Zmeškal, Cabák, Husárik (90. Hrdlička), Němec (65. Vávra), Schaffartzik (85. Kořínek) – Vodák. Trenér: Radoslav Látal.
Sparta Praha: Blažek – Kúdela, Řepka, Kučera, Kladrubský – Hušek – Kušnír (81. Kisel), Vacek, Pečnik (65. Matušovič), Zeman (46. Slepička) – Wilfried. Trenér: Vítězslav Lavička.

Pražané do Frýdku-Místku zavítali po dlouhých jednatřiceti letech a ani na třetí pokus ve Stovkách v normální hrací době nevyhráli (1975 – II. liga: 0:0, 1976 – II. liga: 3:2). V poháru nakonec Sparta došla až do semifinále, tam je ale vyřadily Teplice, které se tehdy staly vítězi národního poháru.

TOPlist