Trenér U19 Roman Vojvodík: Pro mladý tým to byla velká škola
U19 zažila zvláštní půlrok, a teď nemyslíme jen koronavirovou situaci, do soutěže vstoupila z vůbec nejmladším týmem ligy...
Před letní přípravou jsme měli nachystaný tým a věřili, že budeme hrát o postup do dorostenecké ligy. Ze dne na den jsme však přišli takřka o celý kádr, podotýkám, že ne vlastní vinou. Hráči se rozhodli jít určitou cestou, byť měli dveře do týmu stále otevřené. Museli jsme se tak vypořádat se svízelnou situací a v podstatě od základu budovat novou U19. Na druhou stranu dostali šanci talentovaní mladí fotbalisté. V kádru máme hned šest hráčů ročníku 2004. Takový Dominik Ševčík absolvoval svoji premiéru v MSDL ještě v patnácti letech.
Podzim se celý nedohrál, tabulka zůstala nerovnoměrná, jelikož týmy mají odehraný rozdílný počet zápasů. Zisk čtyř bodů není nejlepším vkladem do jarních bojů. Ale tady zřejmě narážíme na zmíněné letní okolnosti?
Přesně tak, pro mladý tým je to velká škola. Nezkušenost a nesehranost se musela zákonitě projevit. Přesto jsme neodehráli špatné zápasy, ale chyběla právě větší zkušenost, v některých případech rozhodovala fotbalová naivita, na kterou ale mají mladí hráči ke svému věku a fyzickému handicapu ještě nárok. Čtyři body jsou samozřejmě málo, ale klíčové podzimní zápasy jsme měli teprve před sebou. Navíc by bylo nespravedlivé něco klukům vytýkat. Snaha a nasazení se upřít nedá, chce to čas. To ale neznamená, že bychom nebyli kritičtí, musí to však být konstruktivní. Nemůžete chtít po šestnáctiletých klucích zázraky. Věřím ale, že to bude zápas od zápasu lepší, že jaro zvládneme. Pokud se nám povede splnit všechny cíle a kluci zůstanou pohromadě, v budoucnu to bude opravdu velmi silný tým. Má velkou perspektivu. Hlavně potřebujeme trénovat a hrát, jen zápasovou praxí nabereme potřebné zkušenosti, což ale nyní logicky nelze.
Klíčovou záležitostí podzimu bylo i zranění kapitána Karla Zrůnka...
Doslova. Kapitán, klíčový útočník, jeden z mála zkušených hráčů v týmu. Taková ztráta vždy bolí, dvojnásob pak v naší situaci. Naštěstí, ale Karlos už individuálně trénuje. Na jaro by měl být snad připravený. Budeme ho hodně potřebovat.
Mrzí vás, jak to nakonec dopadlo s ročníkem 2002?
Samozřejmě, že mě to mrzí. Prošli jsme spolu celou minulou sezónu, zažili dvě skvělá soustředění. Co se dá ale dělat, jak jsem zmiňoval, bylo na každém, jakou cestu si vybere. Nikoho jsme do ničeho nenutili, nikomu jsme dveře nezavírali. Ale stalo se a vracet se k tomu nemá smysl.
Na U19 samozřejmě navazuje i U18, i tam nebyla situace jednoduchá...
V podstatě stejná jako u U19. Trochu jsem si vzpomněl na sezónu 2018/19, kdy jsem do Frýdku-Místku přišel a v plánu měly být jen dva dorostenecké týmy. To jsme pochopitelně rychle zavrhli. A byť to nebylo jednoduché, U18 i U19 sezónu zvládla. Tenkrát také nebyl široký kádr. Chtěli jsme nastartovat nějakou cestu. Bylo to náročné. Velmi mě mrzí, že se ta práce prakticky obrátila v prach. Teď je situace obdobná. Naštěstí však máme dobrou mládežnickou základnu a můžeme si vytahovat šikovné kluky z mladších ročníků. Za to patří velké díky všem trenérům a vedení klubu.
S umístěním U18 na podzim ale asi panuje spokojenost?
Rozhodně, bylo důležité chytit začátek, což se nám povedlo. Na to, jak kluci nebyli sehraní, rozhodně překvapili. V některých zápasech ale samozřejmě naráželi na své limity.
Řekněme si hypoteticky, kdyby nenastala ztráta většiny hráčů ročníku 2002, jak by podzim vypadal?
To se samozřejmě můžeme jen domnívat. Ale jsem si jistý, že všechny dorostenecké týmy by hrály ve svých soutěžích o špici tabulky. Kompletní U16 ukázala sílu v Memoriálu Vlastislava Marečka. U17 má deset hráčů v U18 a U19, to mluví samo za sebe.
I zde se nevyhneme otázce covidu, jak ovlivnil konkrétně starší dorost?
Dobře to řekl kolega z U16 Kamil Raška. V podstatě bych jen opakoval jeho odpověď. Mělo velký dopad sportovní i sociální. Aktuálně už jsme měli mít rozjetou zimní přípravu, ale musíme vzhledem k platným nařízením vše posunout, hráči trénují zatím individuálně. Věřme, že se vše brzy zlepší a vrátí se do normálu. A že tuto dobu přečkáme ve zdraví, to je pochopitelně nejdůležitější.