Vzpomínám na postup do druhé ligy, říká Radek Coufal

Na co sis jako první vzpomněl po zájmu z Frýdku-Místku?

„Jako první jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsme postupovali do druhé ligy a tu skvělou atmosféru, která vždy byla na Stovkách. Samozřejmě mám vzpomínky dobré i horší, ale na ty se člověk snaží co nejdříve zapomenout. Věřím, že lidé budou na fotbal chodit a my jim i sobě budeme dělat radost.“

Ve Válcovnách si už působil, konkrétně si přišel v březnu 2013 a hned následující ročník si byl součástí druholigové Lipiny. Začátek sezóny 2013/14 se opravdu povedl, výhra nad Bohemians Praha, Karvinou, Zlínem, Táborskem, velká euforie. Frýdek v čele tabulky 2. ligy. Následně ale přišel zlom v domácím utkání s Třincem, který navštívilo 7 246 diváků. Dokážeš si ještě vybavit vzpomínky ze začátku sezóny před skoro deseti lety?

„Na to se nedá zapomenout. Pro všechny ve Frýdku-Místku to byla krásná doba. Všichni byli v euforii, chodil plný stadion a pro nás hráče to bylo nádherné. Já se bohužel zranil před utkáním s Karvinou a nastoupil až do zmíněného zápasu s Třincem, od kterého už ty výsledky nebyly takové, jaké bychom chtěli. Rád ale taky vzpomínám už na jaro v MSFL, kdy jsem do mužstva přišel. Každý zápas jsme hráli o všechno a ve finále z toho byl postup. V kabině byli super kluci a hráči, se kterými se dodnes vždycky rádi vidíme.“

Jak se zatím cítíš ve staronovém klubu? Dle rozhovoru pro tvůj kmenový klub si znal pouze Tomáše Hykela a Michala Velnera.

„Pomalu už znám všechny jménem, takže super :-). Ne teď vážně. Ve Frýdku jsou na MSFL nadstandardní podmínky pro přípravu. Prostředí jsem znal už z dřívějška. Trochu to poupravím, znal jsem ze soubojů v divizi i Pavla Střelce a Pavla Zupka. Taky masér Láďa Krabec a Svaťa Schäffer jsou pořád na svých místech. Ostatní pouze podle jmen. Kádr je hrozně mladý a perspektivní. Na nás zkušenějších hráčích je, abychom je vedli k tomu, aby se pořád chtěli zlepšovat a neustále na sobě pracovali.“

Tvé dojmy z přátelského utkání právě proti Polance, měl si motivaci ukázat svým bývalým spoluhráčům a trenérovi svou kvalitu?

„Do zápasu jsme nevstoupili úplně dobře a ani mě osobně to moc nešlo. Polanku jsme chybami pustili do šancí a se štěstím jsme neinkasovali. Od 15. minuty jsme dobře kombinovali, ale svoje šance jsme nevyužili. Ve druhém poločase jsme navíc neproměnili penaltu a byla z toho bezgólová remíza. Pro mě osobně to bylo spíše hodně zvláštní, protože jsem v Polance zažil opravdu hodně a nějakou kvalitu snad za tu dobu ve mně měli a ví co ode mě čekat. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale úplně stejně jako proti jinému soupeři.“

A co říkáš na ostatní utkání zimní přípravy? Dvě prohry s druholigovými celky, naposled výhra nad Havířovem?

„Obě prohry nás samozřejmě mrzely, ale musím říct, že hlavně první poločasy obou zápasů byly z naší strany dobré a je jen škoda, že jsme neuhráli lepší výsledky. S Havířovem těžký zápas na malém hřišti, které více vyhovovalo domácím. Naštěstí jsme se prosadili ve druhém poločase a utkání vyhráli. Něco jsme si k tomu v týdnu řekli a teď už se všichni soustředíme na první jarní mistrák.“

V Baníku si působil jako mládežnický hráč, v letní přestávce 2011 si tě slovenský trenér Baníku Karol Marko jako čerstvého reprezentanta do 21 let vytáhl do A-týmu. Šanci si ale nakonec překvapivě nedostal a před začátkem sezóny si odešel do Hlučína. Cítíš v sobě pořád hořkost, že si v reprezentační formě nedostal příležitost v nejvyšší soutěži?

„Do áčka si mě vzal už pan Koubek v sezóně 2009/2010, pod kterým jsem dostal šanci v zimní přípravě a v kádru se udržel. Díky tomu jsem zažil nádherné jaro, kdy jsme bojovali o titul a já jsem byl rád i za to sedět na lavičce a sledovat takové hráče jako Bolf, Lukeš, Marek, Tchuř a další. Následující sezónu jsem odešel na hostování do Kladna a následně do Znojma do druhé ligy. Cítil jsem se výborně, hrál jsem pravidelně a dostal se i zpátky do reprezentace. Na návrat do Baníku nevzpomínám rád. Trenér ani pořádně nevěděl, kdo jsem. Já se chtěl vrátit zpátky do Znojma, ale trenér mě přesvědčil, abych zůstal, že dostanu šanci v lize. To se bohužel nestalo a týden před ligou mi oznámil, že můžu odejít. V tom přijel na Bazaly pan Kot z Hlučína a bylo hotovo. Samozřejmě mě to mrzí, že jsem si tu ligu za Baník nezahrál, možná kdyby se to všechno sešlo v jinou dobu tak bych něco odehrál, ale asi to tak mělo být a už je zbytečné se tím trápit.“

Nedávno se domluvilo přátelské utkání právě s Baníkem Ostrava, které se odehraje 22. února na Hlubině. Si nadále v kontaktu s některými hráči a cítíš opět extra motivaci v zápase proti svému bývalému klubu, i když se jedná v uvozovkách pouze o přípravný zápas?

„Takové zápasy jsou pro všechny svátek. Snad přijedou i nějací fanoušci. Určitě nás nečeká nic lehkého a my budeme chtít uhrát i přijatelný výsledek. Pro nás půjde o první zápas na přírodním povrchu, takže trochu změna, ale všichni už se na trávu těšíme. V týmu máme spoustu hráčů, kteří prošli Baníkem, takže o motivaci budeme mít postaráno. V kontaktu jsme spíše ta mladší parta (Wojnar, Kraut, Frydrych…), ale vždycky mám radost, když potkám i někoho z těch starších kluků a pozdravíme se, prohodíme pár slov, popřejeme si zdraví.“