Kofroň: Snad tu sérii ještě natáhneme

Valcíři v jarních odvetách MSFL ještě nedostali branku. Velký podíl na tom má kromě vynikající defenzivní práce celého týmu i brankář Zdeněk Kofroň. Valcíři naposledy inkasovali před 703 minutami.

Jak sám říká frýdecko-místecký brankář Zdeněk Kofroň, takhle dlouhou sérii bez obdrženého gólu nepamatuje a strašně moc si ji cení. „To se mě fakt v mé dosavadní kariéře ještě nestalo. Maximálně tak dvě nebo tři nuly po sobě, ale takovou sérii jsem nikdy neměl. I proto jsem za ní nesmírně šťastný. Tým směrem dozadu klape úplně fantasticky, takže z toho plyne to, že máme sedm nul v řadě," těší brankáře, který k nám přišel v zimě z konkurenční Kroměříže.

Valašské Meziříčí se především ve druhém poločase pouze bránilo. Jak těžké je pro brankáře udržet si soustředění po celý zápas, když se převážně hraje na půlce soupeře?

Přiznám se, že já osobně takové zápasy vůbec nemám rád. Baví mě spíš zápasy, kde jste pořád v nějaké permanenci, přijde nějaký výběh či stáhnete centřík. Když má ale soupeř jednu šanci a ta přijde někde kolem osmdesáté minuty, tak je to pro jakéhokoliv gólmana strašně těžké. Jak říkám, nemám tyhle zápasy rád a i proto je super, že se nám alespoň ten jeden gól podařilo vstřelit.

Zhodnotit průběh pátečního duelu nebude pro vás asi až takový problém, jelikož jste měl dostatek času své spoluhráče před sebou v klidu sledovat…

Naše hra byla trochu utrápená, soupeř zalezl v jedenácti lidech na svou polovinu a my se tam těžko dostávali. Zaplať Pán bůh za ten jeden gól, kdybychom ale přidali druhou branku, tak by se zápas určitě vyvíjel úplně jinak. To štěstíčko jsme zkrátka neměli, ale i tak jsme rádi za další tři body.

Ta série bez obdržené branky je dlouhá již 703 minut. Bavíte se o tom se svými spoluhráči v kabině, nebo se tím moc nerozptylujete?

Bavíme se, ale řeknu to tak, že na hřiště nejdeme vyloženě s cílem, abychom uhráli další nulu vzadu. Vnímáme ji, to ano, kdyby byla co nejdelší, určitě bychom se nezlobili, snad ji alespoň na těch deset utkání natáhneme (smích).

Po dvou utkáních venku, kdy jsme si domů přivezli šest bodů, nás čeká už ve středu další domácí střetnutí. To velí jediné, potvrdit bodový venkovní zisk, takže vyhrát. Souhlasíte?

Když hrajete doma, tak je skoro povinnost bodovat. Ale přijede k nám tým ze spodních pater tabulky a zase to nebude jednoduché střetnutí. Budou nejspíše hrát podobný fotbal jako ostatní, takže vycházet ze zabezpečené obrany a hrozit po brejcích. Záleží kdy dáme prvního góla, nebo spíše, hlavně abychom jej vůbec dali. Takové zápasy musíme však zvládat.

V závěru střetnutí s Valachy se vám něco přihodilo. Je to zranění nějak vážné?

Já doufám, že ne. Bylo před brankou klubko hráčů a já do něj vletěl. Dostal jsem koňara, ale vůbec nevím, zda to bylo od někoho ze soupeřova týmu, či jsem se srazil s vlastním hráčem. To poledujeme a bude to v pořádku.

Jak nepříjemné byly Deklevovy dlouhé auty, kterými se prezentoval již při svém působení v Brumově?

Já si jej pamatuji z působení v Hodoníně, takže jsem o těch autech věděl. Má je skutečně hodně nepříjemné, jsou jako střílené centry. Naštěstí soupeř neměl až tak vysoké hráče, takže si s tím kluci v klidu poradili.